Hořčík je jedním z nejdůležitějších minerálů v lidském těle. Aktivuje stovky enzymů, které se podílejí na všech hlavních biochemických a metabolických procesech v buňkách. Je důležitý pro syntézu DNA a bílkovin, energetický metabolismus buněk, dělení a růst buněk, vedení nervových impulzů, kontrakci kosterního a srdečního svalu, růst a mineralizaci kostí i funkci imunitního systému. Jeho nedostatek ovlivní i stárnutí a stárnutí ovlivní jeho hladinu.

Doporučená denní dávka je stanovena na 375 mg. Většina z nás se ale bohužel k téhle hodnotě pomocí stravy prostě nedostane. Jedním z hlavních důvodů, proč máme málo hořčíku v jídle je skutečnost, že zemědělská půda je stále chudší na základní minerály a hořčík se ztrácí při zpracování obilí, potravin a dokonce i vařením. Takže ani s vyváženým jídelníčkem nemusíte mít hořčíku potřebné množství.

Hladina hořčíku se v těle s věkem bohužel ještě snižuje. Kromě nízkého množství hořčíku v potravě přispívá k poklesu jeho hladiny i snížení vstřebávání hořčíku ve střevech. S věkem také dochází k většímu vylučování hořčíku v moči v důsledku horší funkce ledvin. Nízkou hladinu hořčíku může být obtížné odhalit, protože ji lze snadno zaměnit například s běžnými příznaky stárnutí. Co tedy v těle nízká hladina způsobí s ohledem na stárnutí?

Složení střevní mikroflóry se během stárnutí postupně mění, což vede k celkovému snížení střevní rozmanitosti. Nerovnováha střevní mikrobioty a narušení střevního mikrobiomu pak dále ovlivňuje fyziologické procesy v těle. Konkrétně může jít třeba o úbytek enzymu laktázy, který může způsobit intoleranci na laktózu. Analýzy střevního mikrobiomu prokázaly souvislosti mezi hladinou hořčíku ve stravě a složením střevní mikrobioty. Bylo prokázáno, že suplementace hořčíkem zvyšuje množství bakterií spojených se střevním zdravím.

Autofagie je buněčný proces, při kterém buňky opravují a recyklují poškozené buněčné součástky. Schopnost těla provádět tento proces s věkem klesá, což přispívá k hromadění poškozených buněčných struktur a část. Můžete si to představit jako takové buněčné smetí uvnitř buňky. Takže asi chápete, že to není úplně ideální stav. Studie ukázaly, že hořčík dokáže s tímto celkem dobře pomoci. Nízké hladiny hořčíku ve stravě jsou spojeny se sníženou autofagií, zatímco suplementace hořčíkem může autofagii podporovat.

Možná už jste o nich už slyšeli. Telomery jsou části DNA na koncích chromozomů, které se zkracují při každém dělení buňky. A se stárnutím se tedy zkracují. Když telomery dosáhnou kritické délky, buněčné dělení se zastaví. Hlavní rolí telomer je ochrana chromozomu. Právě tady hraje hořčík důležitou roli. Pomáhá s regulací struktury, celistvosti a funkce telomer a také enzymu, který zabraňuje zkracování telomer. Výzkum ukázal, že vyšší příjem hořčíku pomůže k delším telomerám. Díky hořčíku se pak telomery mohou dělit delší dobu a buňky díky tomu žijí déle.

Nízké hladiny hořčíku ve vyšším věku také ovlivní mezibuněčnou komunikaci, imunitu, kmenové buňky a celkově dělení buněk různých tkání nebo mění metabolismus buněk. Ne vždy je ale snadné nedostatek hořčíku v těle odhalit. Hladina hořčíku se totiž obvykle stanovuje měřením celkové hladiny v krevním séru, která odráží jen velmi malou část obsahu hořčíku v těle. Přibližně 50-60 % celkového obsahu hořčíku v těle je uloženo v kostech a zbytek je uložen v buňkách. V séru se nachází pouze méně než 1 % tělesného hořčíku. Proto sérové hodnoty často neodrážejí přesně stav hořčíku v buňkách. Ty mohou být nízké, i když jsou sérové hladiny v odpovídajícím rozmezí. Další možností, jak měřit hodnoty hořčíku v těle je vyšetření krve, nebo rovnou jeho množství v buňkách.

Už jste zkoušeli Mg 2.0?

Jedná se o unikátní kombinaci 6 organických forem hořčíku ve spojení s vitamínem D pro ještě lepší vstřebatelnost.